Strasbourg je krásné historické město, které se nachází na severovýchodě Francie v regionu Alsasko. Ačkoliv má necelých 300.000 obyvatel, při procházce centrem máte dojem, jako byste se procházeli v malém městečku a ne v evropské metropoli.
Já jsem měla tu možnost navštívit toto sympatické město v rámci akce #kreativnibus, kterou pořádala europoslankyně Martina Dlabajová. Tímto bych chtěla jí i celému jejímu týmu moc poděkovat za možnost strávit pár předvánočních dnů ve Štrasburku, hlavním městě Vánoc.
Štrasburk je opravdu hlavní město Vánoc, a ne jen kvůli tomu, že to mají ve sloganu. Ulice v centru jsou plné krásných dekorací (přiznávám, místy to s těmi ledními medvědy přehánějí) a jakmile se setmí a vy se procházíte těmi uzkými uličkami, ocitnete se v pohádce o ledovém království.
Kromě vánočních trhů, které se rozpínají snad po celém Štrasburku, určitě neminete pozdně gotickou katedrálu Notre-Dame (ano, nejen v Paříži narazíte na Notre-Dame), která se nachází v historické části města Grande Île (neboli Velký ostrov). Když se totiž podíváte na mapu Štrasburku, zjistíte, že centrum města tvoří opravdu jakýsi ostrůvek ohraničený dvěma ramenama řeky Ill. Katedrálu si určitě nenechejte ujít.
Původně, jak sám název napovídá, měla být katedrála stavěna podle pařížské předlohy, tedy se dvěmi hranatými věžmi, nicméně téměř pro třech století stavby zůstala štrasburská katedrála jen s jednou věží. Ať už důvody k upustění od stavby druhé věže byly jakékoliv, katedrála, která je v současnosti druhou nejnavštěvovanější katedrálou (uhodnete, která je ta první?), a zárověň druhou nejvyšší katedrálou ve Francii, se stala symbolem města.
A ještě několik zajímavostí na závěr. Dvakrát do roka, během jarní a pozdimní rovnodennosti, a to ještě v omezeném čase, lze v katedrále pozorovat, jak sluneční paprsek projde vitráží a zeleně se promítne na sochu Ježíše Krista na kazatelně. Já jsem to na vlastní oči bohužel nezažila, ale podívat se, jak to asi vypadá, se můžete tady.
V katedrále také naleznete orloj a soustavu zvonů, která je jedinou svého druhu v Evropě – každý z dvaceti zvonů je jinak naladěný, aby dohromady spolu tvořily harmonii. A v neposlední řadě. Prohlídka katedrály je zadarmo, pokud ovšem budete chtít komentovanou prohlídku, něco málo si zaplatíte.
Další tzv. must-see (nebo jak by řekli Francouzi destination incontournable) je malebná čtvrt La Petite France (Malá Francie). Tato malebná čtvrt s hrázděnými domy, která se nachází jižně od čtvrti Grande Île patří do světového dědictví UNESCO. Při procházce klikatými uličkami, a nad četnými vodními kanály máte kolikrát dojem, jako byste nebyli ve Francii, ale v Benátkách. Název čtvrti se odvíjí od hospice, který zde byl vystavěn v 15. století pro vojáky vracející se z Itálie šířící syfilis, takzvanou francouzskou nemoc.
Abych pravdu řekla, nejvíc ze všeho jsem si hned po architektuře všímala jídla. Na každém rohu narazíte preclíky, na tarte flambée neboli flammekueche (cibulový koláč se slaninou), choucroute (kysané zelí s uzeninou) a hlavně na sladké butiky, pâtisserie, ze kterých se na vás usmívají tartaletky, makronky a jiné francouzské dezerty. Dlouho jsem vybírala, až nakonec zvítězil hvězný Pierre Hermé. O ceně ani psát nebudu, ještě teď mě chytají mdloby z těch euro, co jsem za ty dvě makronky dala, ale co se mu musí nechat, je opravdu titul nejlepší cukrář světa. Má to prostě perfektní. Jak vzhled, tak kombinace různých chutí, tak finální zpracování celého konceptu. Lepší makronky jsem v životě nejedla. Doslova se rozplývaly na jazyku a ta harmonie prapodivných chutí. A to nemluvím o výloze!…Chapeau bas, monsieur Hermé!
Alsaská kuchyně je obecně vnímána jako taková směs kuchyně německé a francouzské, což je dáno především historicky. Narazíte tady tedy, jak už jsem psala, na především tučnější a vydatnější jídla. Jako takové hlavní regionální jídlo bych považovala coq au vin, nebo také coq au riesling, kohout na víně/ryzlinku. Ačkoliv je Alsasko regionem, který má k pěstování vína ideální podmínky, právě díky německému vlivu zde není nejoblíbenější nápoj víno, ale právě pivo. Až 60% piva, které je vyrobeno ve Francii pochází právě z Alsaska.
A protože jsme dostali v rámci projektu #kreativnibus nějakým způsobem zmapovat tu naši cestu do Štrasburku, Alsaské kuchyni se ještě nějakou chvíli budu věnovat.
Na závěr (teď když nad tím přemýšlím, možná jsem to měla zmínit hned na začátku) si určitě nenechte ujít Evropský parlament. Hlavní budova je opravdu nádherná a majestátní. Já jsem měla tu možnost podívat se i dovnitř a díky paní europoslakyni Dlabajové i do míst, kam se normální smrtelník (čti visitor) jen tak nedostane (ano, myslím tím třeba europoslaneckou restauraci). A pokud nevíte, kdo to paní Martina Dlabajová je, tak to honem napravte a podívejte se na její stránky zde. Oslovil mě, kromě její osobnosti, její projekt motivačních stáží Proč by ne?, díky kterému my mladí máme šanci získat stáž svých snů. Třeba nahlédnout pod pokličku michelinského kuchaře Romana Pauluse v Alcronu? Proč by ne?
[…] hranice jsem se, jak to bylo i v případě cesty do Strasbourgu, podívala se skvělou partou lidí z projektu PročByNe?. Ačkoliv naší hlavní misí byla […]