To, že teď nějaký čas žiji na Krásném ostrově v Bretani, to už možná víte. To, že je to ostrov krásný, a nejen proto, že to má v názvu, to také. Ale že je to ostrov ostružin, to jsem vám ještě neřekla. Je doslova obsypán lesními ostružinami. Celý červenec jsem čekala, až začnou dozrávat a já se na ně vrhnu. A teď, protože počasí je takové pochmurné a studené, téměř každé odpoledne trávím ne na pláži, ale v lese, co mám před domem, a sbíráme s dětmi ostružiny. Dokážeme tak strávit hodiny a radovat se a žasnout, kolik drobných ostružin už jsme nasbírali. Prsty a jazyk mám permanentně zabarvené do vínova a zápěstí doškrábané od ostružníkových trnů.
Už vloni jsem se pokusila jich zpracovat co nejvíce a strkala jsem je snad do všech koláčů, dortíků, no do všeho. A pak jsem si řekla, že se vrhnu do zavařování. Šla jsem na to až příliš sofistikovaně, ale s nulouvými vědomostmi. Ostružinová marmeláda s medem a tymiánem. Překombinovaná, příliš sladká a tak tuhá, že do ní skoro nešla zabořit lžička. V kuchyni jsem strávila půlku dne, zničila dvě vařečky, starý cedník půjčený od sousedky a zaskvrnila zeď. Tím jsem uzavřela kapitolu zavařování.
Letos jsem však narazila na skvělý článek na blogu Kitchnette a začala jsem si pohrávat s myšlenkou, že se jen přeci možná pustím do zavařování. Ale co nejjednodušeji. Nasbírala jsem si asi hrníček ostružin, tentokrát jsem ani neodpeckovávala, jen jsem je s cukrem a vodou chvíli povařila, přidala pár kapek citronu, špetku vanilky…Zamilovala jsem se. Hned na druhý den jsem zavelila do lesů a večer už se mi chladily 4 skleničky.
Ačkoliv se zavařování může zdát jako hračka, uvařit takový džem nebo marmeládu (u nás v rodině vždy a jen marmeláda, podrobnou terminologii můžete naleznout zde) není vůbec snadné. Především, co se konzistence týče. Někdo ji má rád tekutou, druhý by zase raději, aby v ní stála lžička, někdo doslazuje 1:1, jiný zase jinak. A uvařit marmeládu co nejpřirozenějším způsobem, to je teprve umění. Tady ve Francii má rodina preferuje marmelády spíše tekuté, tak jsem se nějakým pektinem (zhušťovadlo, želírovací efekt) více nezabývala. Stačilo mi vědět, že ostružiny jsou na seznamu ovoce s vysokým obsahem pektinu (spolu s jablky, angreštem, hroznovým vínem a rybízem), a že vanilka v marmeládě může chutnat skvěle, a pustila jsem se do toho a tady je. Recept na krásnou marmeládu z lesních ostružin, tak, jak ji dělám já. A proč krásná? Protože je z Krásného ostrova.
Pour mes ami(e)s français(e). Belle-île est vraiment une île extraordinairement belle. Pour moi, elle est un endroit des souvenirs, des plages, des hortensias mais aussi une île des mûres. Il y en a chaque août tellement, que j’en ai besoin de traiter tous. Je les mets dans les tartes, les cakes, partout. Et en plus, cette été, je les transforme en confitures. En Belles confitures de mûres. Et pourquoi Belle confiture? Parce qu’elle vient de Belle-île.
[kindred-recipe id=“2071″ title=“Ostružinová marmeláda s vanilkou“]
Français
pour 4 pots:
900 g de mûres
270 ml d’eau
150 g de cassonade
1 c. à café extrait de vanille Bourbon
jus d’une moitié de citron
1 Triez et lavez les mûres. Mettez-les dans une grande casserole avec la cassonade et l’eau. Faites bouillir et cuisinez pendant 5 min.
2 Stérilisez les pots et les couvercles dans l’eau bouillante.
3 Dans la confiture, ajoutez-y l’extrait de vanille Bourbon et aromatisez la avec le jus de citron.
4 Versez dans les pots, refermez aussitôt et placez-les à l’envers sur un torchon et laissez-les refroidir.