O tom, jak jsem prožila minulý týden, o rodině, ve které žiji, a jak rodiče měli dovolenou a všichni jsme si měli užívat volna.
Najít si rodinu (pro au-pair), do které zapadnete, jako do té vlastní, není vůbec věcí jednoduchou. Musíte dobře hledat, vybírat, přebírat, absolovovat nespočet hovorů, vyměnit si desítky mailů. Nebo zkontaktovat agenturu a nechat to na ní. Ale vezmeme to zkrátka. Já ji našla. Myslím tu mou náhradní rodinu. A je to rodina na celý život.
Když jsem před rokem na www.aupairworld.com započala kontakt s nějakou Famille P., netušila jsem, jak moc si padneme do noty. Od první chvíle Marie a Thomas byli ti nejmilejší a nejklidnější lidé, jaké jsem kdy poznala. Vůbec jim nevadilo mě vyzvednout v Paříži, i když bydlí na jihu Bretaně, nevytočilo je, že mé letadlo mělo asi 5 hodin zpoždění a oni na mě celou tu dobu čekali na letišti. A pak spoustu dalších maličkostí, které dokazují, že patříme k sobě. Vlastně, když teď nad tím přemýšlím, není to moje „host“ rodina, ale je to má rodina. A já jsem součástí té jejich. A k tomu přidejme Michèle, naši sousedku, moji profesorku francouzštiny, která o mně ráda mluví, jako o nejstarší vnučce.
A teď děti. Jules. To je má srdeční záležitost. Na svůj věk je neskutečně inteligentní a chytrý. Taky kdo z vás v 7 letech uměl násobit a dělit? Až vyroste, chtěl by být pilotem. A nebo profesionálním hráčem fotbalu. A nebo dobrovolníkem. A nebo všechno dohromady, nejlépe.
Clémence. To je má láska na celý život. Mé první dítě. Když jsem přijela do Francie poprvé, měla měsíc a půl. Když jsem odjížděla, půlku svého života strávila se mnou. Tento rok jsem ji naučila chodit, vstávám s ní, usínám s ní. Je to takový náš otesánek a sluníčko. Pořád se směje a něco brumlá, ale taky jí. Až vyroste, určitě bude kuchařka nebo cukrářka, protože pokaždé, když něco kuchtím je se mnou, a buď mě se zájmem pozoruje nebo si něco cpe do pusinky.
Marie a Thomas. Úžasný manželský pár. Poznali se, když jim bylo 15 a od té doby jsou spolu. Thomas pracuje pro ERDF, firmu zabývající se elektřinou, Marie je zdravotní sestra, pečovatelka. Pracuje od brzkého rána do pozdě večera, sedm dní v týdnu. Jeden týden pracuje, další pak má volno. Jako minulý týden. To měl volno i Thomas. Takže vlastně i já. Celý jeden den jsem prospala. Pak asi dva dny pršelo a to jsme hráli jen Monopoly. Pak jsem jeden den u snídaně zmínila, že bych se ráda nechala jednou ostřihat, a celé odpoledne jsem pak strávila v kadeřnickém salonu. A pak si Marie řekla, že by bylo skvělé uspořádat pro Julese dobrodružný den. Nachystali jsme spoustu her, pozvali spoustu dětí a pirátský den mohl začít. A pak jsem se ani nenadála, byl večer, a ráno jsme všichni vstávali do práce.
Jinak hlásím, že turistická sezona začala. Jindy klidný ostrov se teď hemží turisty, na plážích se nedá hnout, ale alespoň se mám za koho na gymnastice schovávat.
Pokud vás napadne, o čem bych mohla psát, co by vás tak zajímalo, klidně mi napište. Budu moc ráda.